Dějiny násilí. Autobiografický román o znásilnění na prknech Švandova divadla

/3.2. 2022/ Dějiny násilí, adaptaci známého autobiografického románu Édouarda Louise, hvězdy francouzské literatury, uvede v české premiéře Švandovo divadlo. Příběh mladíka, který se stal jedné vánoční noci obětí zločinu, režíruje Tomáš Loužný patřící k nejnadějnějším tvůrcům nastupující divadelní generace. Hlavní postavu, mladého homosexuála Eddieho procházejícího trnitou cestou vzpomínek i policejního vyšetřování, hraje Oskar Hes. Muže jménem Reda, náhodného milence a násilníka, ztvárňuje Jan Grundman. Silný příběh vyprávěný z hlediska oběti je líčený jako napínavá detektivka naruby. Premiéra je 12. února ve Studiu Švandova divadla. 

„Téměř přesně před deseti lety, v prosinci roku 2012, byl tehdy jednadvacetiletý francouzský spisovatel Édouard Louis ve svém bytě okraden, znásilněn a málem uškrcen. Zločiny spáchal muž, jehož Louis potkal na ulici poté, co se vracel z vánoční večeře,“ líčí dramaturg inscenace David Košťák výchozí impuls ke vzniku románu známého u nás nejen v queer komunitě.

Napadený se tehdy obrátil na policii. A rozhodl se o svém traumatickém zážitku mluvit. Chtěl vylíčit událost oné noci tak, jak se podle něj stala. Jenže jak to vlastně bylo? Kdo je tu vinen a čím přesně? A nakolik vyprávění oběti zkreslují a zanášejí názory, předsudky, nevyžádané rady a zraňující komentáře těch, kteří příběh znásilnění vyslechnou?

Terapie, diagnóza a především střet

Podle Tomáše Loužného, režiséra a současně i autora divadelní adaptace, lze Dějiny násilí vnímat jako osobní terapii i společenskou diagnózu. „V románu i v naší inscenaci jde mimo jiné o zásadní střety: střet dvou mužů, dobra a zla, práva a spravedlnosti, ale i o srážku různých kultur a konfrontaci odlišného nazírání na svět, na rasu, homosexualitu a menšiny vůbec,“ říká režisér loni nominovaný divadelními kritiky na talent roku.

Hlavního hrdinu hraje Oskar Hes, nejmladší člen hereckého souboru Švandova divadla. Po přesvědčivém výkonu šikanovaného hrdiny v upírské lovestory Ať vejde ten pravý tak dostává u Švandů další výraznou příležitost. „Oskarovo charisma, věk odpovídající hrdinovi i typ spojený s jistou bezelstností a čistotou z něj dělají pro roli Eddieho ideálního představitele,“ říká Tomáš Loužný. Redu, Eddieho temný protipól, hraje Jan Grundman. Ten je známý mimo jiné ze seriálu #martyisdead oceněného v roce 2020 mezinárodní cenou Emmy. Claru, Louisovu sestru žijící v zajetí úzkoprsých názorů malého města, ztvárňuje Nataša Bednářová. Jako zástupce institucí – od policistů po lékaře – uvidíme Marii Štípkovou a Davida Punčocháře. 

Nemožnost žít jako dřív

Tématem násilí ve společnosti a hledáním jeho podstaty se Tomáš Loužný zabýval už ve svých předchozích inscenacích. Na jevišti je přitom dokázal zobrazit uvěřitelně a pro diváka zároveň bezpečně. „Věřím ve svého diváka a jeho vnitřní svět. Největší násilí je násilí tušené,“ je přesvědčen Tomáš Loužný. A nakolik je podle něj pro román i vyznění inscenace určující, že hlavní hrdina je stejně jako autor románu gay? „Orientace hlavní postavy je samozřejmě určující pro tento konkrétní případ. Nakonec jde ale hlavně o to, že je někomu násilím vnucena cizí vůle, že se ocitne v nebezpečí života a poté musí žít dál, jako by se nic nestalo. To ale není tak úplně možné. S tím je snadné se ztotožnit a nemusíte být gay, ani mít za sebou zrovna zážitek znásilnění,“ uvádí režisér.

K názvu titulu dramaturg David Košták dodává: „Z jedné konkrétní a ryze intimní zpovědi člověka, který prožije nejprve silnou blízkost a vzápětí čelí útoku, při němž přichází o základní pocit bezpečí a málem i o život, se postupně stávají odosobněné dějiny násilí. V nich jedinec svůj jedinečný příběh ztrácí. Ten se stává veřejným statkem. A on sám jen další položkou v policejních statistikách.“ 

Prostor pro fantazii a nalézání dalších významů nabízí i výtvarná složka inscenace. Scéně Petra Vítka vévodí lesklý bílý pokoj. Z něj se napadený mladík snaží vymazat všechny vzpomínky na útočníka, podobně jako se je snažil vytěsnit ze své paměti. Postupem času však v prostoru přibývá čím dál více lidí, kteří se k jeho případu vyjadřují, a s nimi i černých stop… Téma pošpinění a prolomení křehkých hranic osobního prostoru připomíná také použití červeno-bílé policejní pásky určené pro označení místa činu.

Kostýmy Martina Chocholouška se inspirují francouzskou chic módou. Od haute couture, citující například svůdné chlapecké modely Jeana Paula Gaultiera, se kostýmy dostávají až k ryze surrealistickým kreacím. Groteskní oblečení v podobě chodících nákupních tašek tak výmluvně ilustruje, jak zraněný Eddie vnímá okolní svět.

Naléhavost divadelní výpovědi a střet dvou kultur posílí i živě zahraná hudba skladatele Ivo Sedláčka, který pracuje i s citací kabylských motivů.

Po premiéře 12. února 2022 následuje repríza 14.2. Na programu jsou Dějiny násilí i 5. a 29. března a 12. dubna.

www.svandovodivadlo.cz 

Víte, že…

o mýtech kolem znásilnění se – i díky mediálně známým případům jako je kauza Feri či případ psychiatra Cimického – čím dál otevřeněji mluví i u nás? Tak vznikl i web beztrestu.cz, vyvracející nejčastější omyly a předsudky. Web uveřejňuje i rozsudky skutečných případů, které vynášejí stále velmi mírné tresty. Každý druhý pachatel znásilnění odchází v České republice od soudu s podmínkou. Znásilnění (spolu s pokusem o vraždu) přitom patří pro oběti k nejvíce zraňujícím trestným činům. Přeživším způsobuje těžká traumata a tím i dlouhodobé, často celoživotní následky.

ani spisovatel Édouard Louise se jako oběť znásilnění u soudu nedočkal zastání? Státní zástupce požadoval pro obžalovaného čtyřletý trest odnětí svobody s podmíněným odkladem na dva roky – za sexuální napadení a za krádež s přitěžujícími okolnostmi. Obžalovaný se však hájil tím, že k násilí nedošlo a sex byl konsensuální, tedy že proběhl s oboustranným souhlasem. Soudce jej za sexuální napadení zprostil viny a do vězení poslal jen za krádež – na tři měsíce. Skandální průběh soudního řízení, jenž završil nepochopitelně shovívavý rozsudek, popsal mimo jiné britský deník The Guardian. Ten jej i se svědectvími rozhořčených Louisových přátel představil veřejnosti.

Kabylové, k nimž patří ve hře Dějiny násilí predátor Reda, nejsou Arabové? Jde o berberský národ ze severovýchodního Alžíru. Ve Francii žijí kabylští imigranti už po několik generací a patří k častým obyvatelům předměstských ghett. Kabylové však žijí i v České republice. Jejich migrace k nám začala už v 90. letech. Alžířané tehdy utíkali před válkou a česká turistická víza nebylo obtížné získat. Na rozdíl od Francie jsou u nás Kabylové vnímáni spíše jako „Italové“ nebo „jižané“ a mnozí tu začali nový život. Třeba v Praze se s nimi můžeme potkat v pizzeriích a gyrossinech.

o znásilnění gayů a lesbických žen se téměř nemluví?  Jeho oběti se přitom musí vyrovnávat se specifickými problémy. Jedním z nich bývá pocit viny: Byl/a jsem znásilněn/a za způsob života, který vedu… Sexuální orientace ale není důvodem, proč by mělo být znásilnění legitimní. Také předpoklad, že muž, který znásilní jiného muže, bude nejspíš gay, je mylný. U pachatelů těchto činů totiž nejde o projev touhy nebo vášně. Jde o moc, převahu a beztrestnost, které vůči svým obětem pociťují.

FOTO: