Na Větrné hůrce. Ve Švandově divadle chystají adaptaci slavného románu o svobodě, lásce i pomstě

/14.11. 2019/ Po úspěchu inscenace Hadry, kosti, kůže, vyprávějící o soužití Jana Wericha s Vladimírem Holanem v jedné vile, připravuje režisér Martin Františák ve Švandově divadle další lákavou novinku. V adaptaci Marie Novákové tu brzy ožije jedno z nejslavnějších děl anglické literatury, román Na Větrné hůrce od Emily Brontë. Premiéra stejnojmenné inscenace se chystá 23. listopadu 2019 ve Velkém sále.

Hereckému obsazení vévodí Marie Štípková jako Kateřina, v roli rozervance Heathcliffa uvidíme nového člena souboru Jana Grundmana. Na prknech smíchovské scény se poprvé představí i Anna Stropnická: také ona je u Švandů, podobně jako další nováček ansámblu Matěj Anděl, od září tohoto roku ve stálém angažmá.

Divokost větru, drsná romantika

Hru Na Větrné hůrce režíruje Martin Františák, nový umělecký šéf Švandova divadla. Toho při jejím inscenování inspiroval vítr, prohánějící se v krajině jeho dětství i po vřesovištích, které tak milovala spisovatelka Emily Brontë. „Na kopce, hory a hůrky jsem vždy utíkal a vítr tam, to je bytost, která tě provází – v samotě, v zamilovanosti i po pohřbech,“ říká režisér, jehož inscenace vynikají vedle výrazné obrazivosti také precizní prací s herci. „V textu Na Větrné hůrce se setkáme s poryvem vášnivých citů v jejich celé kráse, ale i děsu,“ líčí dále režisér, jehož v románu fascinovala i touha jeho hrdinů po ničím nespoutané živelnosti.

A Marie Štípková, představitelka Kateřiny, mu dává za pravdu: „Samo téma nenaplněné lásky, která pustoší všechno kolem sebe, je svým způsobem nesmrtelné. Zajímavý je tady ovšem pohled na onu nenaplněnou lásku právě skrze postavy Kateřiny a Heathcliffa. Každý z nás má totiž v sobě kus Kateřiny nebo Heathcliffa. Něco divokého, co se společnost nebo my sami snažíme potlačit, ale co nás převyšuje,“ uvádí herečka.

Vedle ústřední dvojice v podání Marie Štípkové (Kateřina) a Jana Grundmana (Heathcliff) se tak můžeme těšit i na další výrazné postavy. Kateřinu Lintonovou ztvární Denisa Barešová, slepě zamilovanou Isabelu hraje Anna Stropnická. Lintona alternuje Petr Buchta s Oskarem Hesem, dvojroli starého otce Earnshawa a Doktora Kennetha ztvární Matěj Anděl. Edgara Lintona hraje Tomáš Červinek. Marta Dancingerová tu vystoupí jako Francis, v Josefa se promění Tomáš Petřík. V roli Haretona se objeví hostující Jan Mansfeld, v úloze Hindleyho Matěj Nechvátal. Jako chůva Nelly provede diváky celým příběhem Klára Cibulková.

„Emily Brontë se ve svém románu vzbouřila nepravděpodobné poezii romantismu a protkala ji lidskou krutostí. Díky tomu jsou její postavy ryze současné. Uvedení tohoto titulu také vnímám jako gesto – informaci o tom, že na jevišti Švandova divadla budeme chtít vyprávět velké příběhy, které nabízejí kromě neotřelé interpretace i zajímavé příležitosti pro herecký soubor,“ je přesvědčen Martin Františák, který by rád, aby chystaná inscenace byla „prostá, divoká i svobodná. K divákovi velkorysá. A tím víc romantická.“

Příběh vášně a svobody

Vše začíná tím, že se starý otec rodiny Earnshaw ujme sirotka Heathcliffa. Zatímco jeho syn Hindley vetřelce odmítá, dcera Kateřina ke zvláštnímu chlapci vášnivě přilne. Když však děti dospějí, Kateřina dá přednost konvenčnímu manželství. Zrazený Heathcliff odchází, jeho touha po pomstě ale zasáhne i ty, kteří se dosud nenarodili…

Napínavý příběh o velké lásce i velké nenávisti je prvním a jediným románem Emily Brontë. Ve své době vzbudil zájem i pohoršení: rodinná sága o svobodě a spoutanosti, o tlaku společnosti a o kráse volné přírody, zaujala také spisovatelčiným naprosto nekonvenčním pohledem na tehdy typické role mužů a žen. „Emily Brontë tu překročila striktně vnímané genderové hranice a naprosto originálně propojila milostný román, psychologické drama a gotický horor,“ vysvětluje dramaturg inscenace David Košťák.

A autorka divadelního přepisu Marie Nováková doplňuje: „Ústředním tématem mé adaptace je svoboda a nesvoboda. Svoboda dětství, čisté zvířecí nespoutanosti a otevřené krajiny. A proti nim nesvoboda dospělých společenských rolí, naplňování životních cílů za každou cenu a útulných pokojíčků.“ Marie Nováková po inscenacích Brémská svoboda a Neviditelný, spolupracuje s Martinem Františákem už potřetí. A opět se scházejí nad příběhem jedince, který podle jejích slov „vyrostl v ponížení, prožil kruté dětství a mládí a jeho vztah k lidem a světu je tak fatálně narušen“.   

Výraznou výtvarnou složkou inspirovanou krásou i syrovostí severských vřesovišť vytváří scénograf Marek Cpin spolu s kostýmní výtvarnicí Evou Jiřikovskou. O sugestivní hudbu inspirovanou větrem a industriální německou skupinou Einsturzende Neubauten se postará David Smečka, pohybové spolupráce se ujme výtečný mim Radim Vizváry. I jejich tvůrčí vklad podpoří pohled na osazenstvo z Větrné hůrky, lidi zmítané mezi společenskými pouty a volností přírody a často také mezi životem a smrtí.

Premiéra je v sobotu 23. listopadu 2019 ve Velkém sále Švandova divadla. Nejbližší reprízy jsou naplánovány na 26. listopadu a 9., 16. a 20. prosince 2019.

www.svandovodivadlo.cz

 FOTOGALERIE (náhledy):

Víte, že…?

Na Větrné hůrce je jediným románem, který Emily Brontë kromě svých básní vydala, a inspirovala se pro něj u svých oblíbených vřesovišť. První vydání v prosinci 1847 vyšlo pod mužským pseudonymem Ellis Bell. Titul (anglicky Wuthering Heights) je v češtině známý také pod názvy Bouřlivé výšiny nebo Vichrné návrší.

Marie Štípková, představitelka Kateřiny, vytvořila svou dosud nejúspěšnější divadelní roli právě pod vedením režiséra Martina Františáka. Byla jí Géša v inscenaci Brémská svoboda, za níž herečka získala Cenu divadelní kritiky za ženský herecký výkon roku 2015 a byla za ni nominována i na cenu Thálie.

Režisér Martin Františák už ví, jakým titulem chce na inscenaci Na Větrné hůrce navázat: měl by jím být Faust, pražské téma v nové hře, o níž Švandovo divadlo jedná se světově proslulou dramatičkou Marinou Carr.

 

Emily Brontë, Marie Nováková

Na Větrné hůrce

Překlad předlohy                                          Květa Marysková

Autorka adaptace                                         Marie Nováková

Režie                                                                   Martin Františák

Dramaturgie                                                    David Košťák

Pohybová spolupráce                                   Radim Vizváry
Scéna                                                                 Marek Cpin

Kostýmy                                                           Eva Jiřikovská

Hudba                                                                   David Smečka     

 

Osoby a obsazení
             

KATEŘINA EARNSHAWOVÁ              Marie Štípková

NELLY                                                    Klára Cibulková

KATEŘINA LINTONOVÁ                      Denisa Barešová

HEATHCLIFF                                         Jan Grundman

EDGRAR LINTON                                 Tomáš Červinek

ISABELA LINTONOVÁ                         Anna Stropnická

LINTON                                                 Petr Buchta / Oskar Hes

FRANCIS                                               Marta Dancingerová

JOSEF                                                    Tomáš Petřík

DOKTOR KENNETH                             Matěj Anděl

HINDLEY EARNSHAW                         Matěj Nechvátal

HARETON EARNSHAW                       Jan Mansfeld

 

Premiéra je v sobotu 23. listopadu 2019 ve Velkém sále Švandova divadla.
Nejbližší reprízy jsou naplánovány na 26. listopadu a 9., 16. a 20. prosince 2019.

 

Kdo je kdo:

 

Martin Františák (* 1974)

režie

Rodák z Valašského Meziříčí studoval na brněnské JAMU výchovnou dramatiku, herectví a režii. Byl žákem Arnošta Goldflama, jehož stále považuje za svého guru. Po absolutoriu žil nějakou dobu na horské samotě, k divadlu se posléze vrátil jako umělecký šéf a režisér brněnského Divadla Polárka (2005-07). To se za jeho působení stalo jedním z předních českých divadel (nejen) pro děti a mládež a vysloužilo si nominaci na titul „divadlo roku“.  Později byl uměleckým šéfem ostravského Divadla Petra Bezruče (2007-13), jehož dramaturgie v té době platila za jednu z nejprogresivnějších v Česku. Pak se stal šéfem činohry Národního divadla Brno, kam přilákal výrazné tvůrčí osobnosti i početné publikum.

Sám zrežíroval už víc než padesát činoherních inscenací, jako dramatika ho inspiruje krajina a mentalita rodného Valašska. Jeho hry bývají někdy označovány jako vesnická dramatika (Doma, Nevěsta, Děda, Karla). Za inscenaci Brémská svoboda obdržel Cenu festivalu německého jazyka. Pro Český rozhlas napsal hry Tvůj děda, Dva chlapi za město a Průtrž, která zvítězila v loňské soutěži o nejlepší původní rozhlasový text. Pro Českou televizi režíroval cyklus Česko jedna báseň.

Ve Švandově divadle už zrežíroval inscenace Frankenstein (2012), Možná že odcházíme (2014), Úklady a láska (2018) a Hadry, kosti, kůže (2019) a od sezóny 2019-2020 zde nastoupil i jako jeho umělecký šéf.

 

Marie Nováková (* 1989)

autorka divadelní adaptace

Dramaturgyně a autorka, absolventka oboru dramaturgie na katedře činoherního divadla DAMU. Je spoluzakladatelkou a dramaturgyní nezávislého divadelního souboru Tygr v tísni a ostrovní scény VILA Štvanice. Ve své tvorbě se zabývá adaptacemi a inscenováním nedramatických látek: Zápal (biografie Egona Schieleho a Georga Trakla), Deník 1959 – 1974 (adaptace deníků Pavla Juráčka), 1913 (adaptace esejistického románu Floriana Illiese), Labyrint světa a ráj srdce (imerzivní inscenace v Divadle Drak) ad.

Externě spolupracuje s literárně-dramatickou redakcí Českého rozhlasu 3 Vltava a je lektorkou divadelních dílen. Do roku 2016 byla dramaturgyní Městského divadla Kladno a od září 2017 dva roky působila jako dramaturgyně v Klicperově divadle v Hradci Králové. Na Větrné hůrce je – po Brémské svobodě (Městské divadlo Kladno) a Neviditelným (Městská divadla pražská) – již její třetí spolupráce s režisérem Martinem Františákem.

 

Jan Grundman (* 1981)

Heathcliff

Rodák z Rakovníka se v mládí intenzivně věnoval lehké atletice a fotbalu. Ale když v amatérském spolku “ DS Tyl Rakovník“ poprvé přičichl k divadlu, ovlivnilo ho to natolik, že vystudoval brněnskou JAMU obor činoherní herectví. Během studií hostoval v divadle Polárka, Národní divadlo Brno a Divadlo 7 a půl, kde také po škole na 4 roky zakotvil.

Pak byl na volné noze a hostoval ve Východočeském divadle v Pardubicích a v divadle Feste. Od roku 2009 byl členem brněnského Hadivadla, kde strávil pět sezón pod vedením uměleckého šéfa Mariána Amslera. Poté si odskočil do Městského divadla Kladno, aby se po roce vrátil zpět do Brna. Tam se stal na tři roky členem Národního divadla, kde po spolupráci s Martinem Františákem přijal jeho nabídku do angažmá Švandova divadla.

Během studií se zúčastnil několika pohybových workshopů. Například pod vedením Terzy Nawrot či Jara Viňarského. Úzce spolupracuje s divadlem X10, divadlem Letí, A studiem Rubín.

 

Marie Štípková (* 1986)

Kateřina

Narodila se v Českém Těšíně a první herecké zkušenosti získala už při studiu na osmiletém gymnáziu, kdy dlouhodobě externě spolupracovala s Těšínským divadlem. Poté vystudovala činoherní herectví na DAMU (2006-2010), kde absolvovala rolí Arkadiny v Čechovově Rackovi. Mezi její pedagogy patřila mimo jiné Jaroslava Adamová.

Už při studiu na DAMU se objevila na několika pražských scénách a hrála v absolventských inscenacích vyšších ročníků (J. Havelka a kol.: Velmi společenské tance; T. Stoppard: Na flámu).  Za studijní úspěchy získala Cenu Jiřího Adamíry a Cenu Valtra Tauba. Po absolutoriu byla dva roky na volné noze a spolupracovala jak s kamennými scénami (Švandovo divadlo, Divadlo Minor, Nová scéna Národního divadla), tak s nezávislými soubory (Divadlo Letí, Meetfactory, BocaLocaLab, Geisslers Hofcomoedianten).

V letech 2013-2016 byla v angažmá v Městském divadle Kladno, kde ztvárnila mnoho rolí. Mezi nejvýraznější patřila titulní role Jentl ve stejnojmenné inscenaci podle novely I. B. Singera v režii Jakuba Nvoty a Géša Gottfriedová v Brémské svobodě v režii Martina Františáka, za kterou získala Cenu divadelní kritiky 2015 v kategorii ženský herecký výkon a byla za ní i nominována na Thálii.

Je součástí nezávislého souboru BodyVoiceBand. Od roku 2014 hraje na Shakespearovských slavnostech v inscenaci Mnoho povyku pro nic. Členkou hereckého souboru Švandova divadla je od roku 2017.

 

Denisa Barešová (* 1995)

Kateřina Lintonová

Je z Prahy, zde také vyrostla a vystudovala Gymnázium a hudební školu hl. m. Prahy – hlavní obor zpěv. Odmala byla členkou Dismanova rozhlasového dětského souboru pod vedením manželů Fleglových, později působila v umělecké skupině OLDstars. Na DAMU, kde letos absolvuje, studovala v ročníku Darii Ullrichové a Jana Nebeského. Jejími hereckými pedagogy byli Petra Špalková, Marie Štípková, Ladislav Mrkvička a Daniel Špinar. Už jako holčička se objevila na jevišti Národního divadla, konkrétně v roli Adélky v inscenaci J. A. Pitínského Babička. Diváci ji znají také z televizní obrazovky, upozornila na sebe například ve filmu Jan Palach, kde ztvárnila přítelkyni hlavního hrdiny.

Kdyby nebyla herečkou, byla by pekařkou nebo cukrářkou. Pečení všemožných sladkostí patří k jejím největším koníčkům.

 

Anna Stropnická (* 1989)

Isabela

Narodila se v Praze v roce Sametové revoluce osobitým rodičům – matka Lucie je scénáristka a textařka, otcem je herec, diplomat a politik Martin Stropnický. Vystudovala VOŠ hereckou v Praze pod vedením Táni Fischerové a Karla Kříže.

Po škole nastoupila do angažmá v Divadle pod Palmovkou, poté se stala členkou souboru v Moravském divadle v Olomouci a odtud přešla do Národního divadla v Brně, kde se setkala s režisérem Martinem Františákem. Ten jí pak coby umělecký šéf Švandova divadla nabídl i její současné angažmá právě u Švandů. Baví ji v divadle zkoušet, všelijak se hýbat a po chvílích přemlouvání i zpívat.