Slova místo kordů. Švandovo divadlo uvede českou premiéru nové adaptace Cyrana z Bergeracu

/14.9.2021/ Mimořádná divadelní lahůdka čeká hned v úvodu sezóny diváky pražského Švandova divadla: 18. září bude mít ve Velkém sále premiéru Cyrano z Bergeracu. Slavný milostný příběh o nosatém šermíři, který se nešťastně zamiluje do své sestřenky, se českému publiku poprvé představí v novém přebásnění oceňovaného britského dramatika Martina Crimpa. I díky skvělému překladu do češtiny od Ester Žantovské tak inscenace promluví k publiku vášnivým jazykem dnešní doby. Režisérem titulu je Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla, hlavní roli ztvární Luboš Veselý.

Režisér Martin Františák inscenuje Cyrana z Bergeracu jako svižnou, moderní tragikomedii bez historizujících kudrlinek. Diváci se tak mohou těšit na strhující milostný příběh z Paříže 17. století, v němž se upřímný cit schovává za vybroušenou poezii a jehož hrdinové jsou svými vysněnými ideály zaslepeni natolik, že sami sebe odsuzují k samotě.

„Zajímají mě výrazné osobnosti básníků, filosofů, výtvarníků, všechny pestré vrstvy jejich života a díla, včetně jejich proklatosti. V takovém životě tak může divák spatřit své sny, prohry – a může se jim také vysmát. A právě o tom je i Cyrano z Bergeracu,“ říká režisér Martin Františák.

Podle Františáka vypráví Crimpův Cyrano především o síle slova – slova jako prostředku lásky i slova jako naostřené zbrani, s jejíž pomocí lze vytvářet nové verze skutečnosti. „Přepis ceněného britského dramatika pracuje se slovem jako s prostředkem moci. Ukazuje společnost, v níž se jedná v první řadě slovem a teprve pak činy. Pomocí slov tak vzniká zdánlivý pocit řádu, zatímco krize je na spadnutí,“ uvádí režisér, jehož pojetí dá vyniknout také rytmu, múzičnosti a poetickým kvalitám Crimpovy znamenité adaptace.

Od alexandrínu k beatboxu

Příběh milostného trojúhelníku mezi Roxanou, Kristiánem a Cyranem tak, jak jej napsal Edmond Rostand, je všeobecně známý ze stovek inscenací. Martin Crimp však text uchopil po svém. „Adaptace oceňovaného britského dramatika zachovává veškeré motivy původního díla Edmonda Rostanda, zbavuje ho však romantického ornamentu. Opouští alexandrín a k současnému divákovi promlouvá vášnivou poezií dnešní doby, která si nebere servítky a přechází od rapu, přes volný verš až k jazykovému minimalismu. Ester Žantovskou výtečně přeložený text se tak nese v takřka beatboxovém rytmu,“ prozrazuje dramaturg David Košťák. A dodává, že Cyrano v Crimpově přepisu po svém prvním uvedení v londýnském Playhouse Theatre v roce 2019 vzbudil mimořádný ohlas. A že už od té doby u Švandů usilovali o to, aby „nového Cyrana“ mohli představit i u nás.

Titulní roli Cyrana jako brilantního básníka starých časů a válečníka, jenž je ochoten se za slovo bít, ztvárňuje Luboš Veselý. „Největší výzvou pro mě bylo zbavit se všech romantizujících představ – a vlastně téměř všeho, co jsem o Cyranovi dosud věděl nebo si o něm představoval. A pochopit toho člověka, jeho styl, humor i bolest. Nechat ho v sobě žít a srovnat se s ním i se sebou samým tak, aby z toho měli zážitek i diváci,“ uvažuje Luboš Veselý, který – po výtečném ztvárnění Vladimíra Holana v inscenaci Hadry, kosti, kůže – vytváří v režii Martina Františáka další postavu geniálního básníka.

Role mladého kadeta Kristiána, který naopak kouzlem slov nevládne, se ujme mladá posila souboru Švandova divadla Petr Kult v alternaci s hostujícím Dominikem Telekym. Třetí vrchol milostného trojúhelníku, Roxanu – v tomto případě studentku a intelektuálku, pohlížející na svět brýlemi maximalistických iluzí – ztělesní Natálie Řehořová. „V Crimpově úpravě je Roxana postavou ze současnosti,“ říká herečka. „Je to silná žena, která má svůj osud pevně v rukou. Je však zodpovědná i za svoje chyby. Není tak obětí Cyranovy lsti, ale obětí své vysněné představy, že bude milovat nositele fyzické krásy, který k tomu má být ještě dokonalým básníkem.“

V dalších úlohách se představí Bohdana Pavlíková, Robert Jašków, Matěj Anděl, Jan Grundman, Tomáš Petřík, Petr Buchta, David Punčochář, Anna Stropnická a hostující Jan Mansfeld, Pavel Novák a Adam Joura v alternaci s Eliášem Jeřábkem.

Důležitou složkou inscenace je hudba skladatele Ivana Achera, který s Martinem Františákem spolupracoval už na úspěšném titulu Hadry, kosti, kůže. „Acherovy skladby souzní s moderním jazykem adaptace, který se vzdaluje klasické poezii a blíží se současnému rapu či slam poetry,“ upozorňuje dramaturg David Košťák.

Děj se odehrává v minimalistické scénografii talentované výtvarnice Pavly Kamanové, která nechává vyniknout práci se světlem. Bohémskou pařížskou společnost dokreslují důmyslně pojaté kostýmy Marka Cpina, jehož inspirovala historie i současná haute couture.

Česká premiéra nově adaptovaného Cyrana z Bergeracu začne ve Švandově divadle 18. září 2021 v 19.00 ve Velkém sále, další reprízy jsou naplánovány na 20. září a poté na 12. a 25. října 2021.

www.svandovodivadlo.cz

Víte, že…?

Crimpovu adaptaci Cyrana z Bergeracu mělo Švandovo divadlo původně uvést v české premiéře už v říjnu 2020, tedy pouhých deset měsíců od jeho světové premiéry v londýnském Playhouse Theatre.

Adaptace Martina Crimpa vznikla na popud progresivního britského režiséra Jamieho Lloyda, který se stejně jako Crimp snaží bojovat proti tendencím současného divadla a přiblížit se filmovému realismu.

Edmond Rostand (1868-1918) začal psát Cyrana z Bergeracu ve svých devětadvaceti letech.  Předobrazem hrdiny mu byl skutečný francouzský básník a filozof Hercule Savinien de Cyrano de Bergerac (1619-1655). Při práci Rostand prožíval palčivá tvůrčí muka: s nikým téměř nemluvil a svému dílu nedůvěřoval do té míry, že v den premiéry 28. 12. 1897 v Théâtre de la Porte Saint-Martin utekl z divadla, protože se obával, že divákům se hra nebude líbit. Bloudil pak pařížskými ulicemi a přišel tak nejen o nadšené vyvolávání svého jména, ale i o údajně nejúžasnější potlesk, jaký byl zaznamenán v dějinách divadla.

Domácí publikum zná Cyranův příběh díky přebásnění Jaroslava Vrchlického, který z Rostandovy předlohy už v roce 1898 vytvořil osobité básnické dílo mimořádné jazykové krásy. Samotný Rostand (který ovšem neměl možnost objektivního srovnání) označil Vrchlického překlad za rovnocenný s originálem. Cyrana pak do češtiny přeložil v roce 1975 ještě Jindřich Pokorný.

FOTOGALERIE: